-> dna69:
Jé, ty jsi mi s tím Wolkerem připomněl, že znám ještě jednu básničku, od jeho současníka Vladimíra Vaška:
Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem,
sto roků kopal jsem uhlí.
Za sto let v rameni bezmasém,
svaly mi v železo ztuhly.
Uhelný prach sedl mi do očí,
rubíny se rtů mi uhly.
Ze vlasů, z vousů a obočí,
visí mi rampouchy uhlí.
Chléb s uhlím beru si do práce,
z roboty jdu na robotu,
při Dunaji strmí paláce
z krve mé a z mého potu.
Sto roků v kopalně, mlčel jsem,
kdo mi těch sto roků vrátí?
Když jsem jim pohrozil kladivem,
kdekdo se začal mi smáti.
Abych měl rozum, šel v kopalnu zas,
pro pány robil jak prve.
Máchl jsem kladivem - teklo to v raz
na Polské Ostravě krve!
Všichni vy na Slezské, všichni vy, dím,
nech je vám Petr neb Pavel,
mějž prst kryt krunýřem ocelovým,
tisícům k útoku zavel.
Všichni vy na Slezské, všichni vy, dím,
hlubokých páni vy dolů.
Přijde den, z dolů jde plamen a dým,
přijde den, zúčtujem spolu!
Tyjo, nezaložíme si virťácký kroužek poezie..?

Ono tohle už by se asi i docela dalo považovat za spam
